10 591
Obrázek: Výhled z lomu Stanisław na vysílač Sněžné jámy na Vysoké pláni a sjezdovku ze Szrenice. | Foto: admin.
Publikováno: 11. 06. 2026 | autor: admin.
Tento výlet vás zavede na polskou stranu Jizerských hor. Hlavním cílem je důl či lom s vyhlídkovými místy. Pokud ale pojedete autem nebo na kole, můžete se zastavit u vodopádů.
Jizerské hory na polské straně: Vodopády Kwisy, křemenný důl Stanisław a Sněžka
Video z výletu obsahuje i titulky, doporučuji zapnout.
V blízkosti všech vodopádů jsou místa na zaparkování. K lomu vás čeká výšlap.
Vydáte-li se na cestu autem (na kole) od Nového Města pod Smrkem přes Świeradów-Zdrój (Lázně Svěradov), budete mít po levé ruce řeku Kwisu a čtyři vodopády.
Obrázek: Vodopád za hranicí Lázní Svěradov. | Foto: admin.
Vodopády
Dva jsou na hlavním toku, jeden na Malé Kwise (Mała Kwisa nebo také Wodopój) těsně před soutokem s Kwisou a další na potoce Płoka asi 100 metrů proti proudu. Musíte se ale přebrodit a dojít k němu bez cesty.
Obrázky: Dva malebné mostky přes Malou Kwisu před soutokem s Kwisou. | Foto: admin.
Źródło Kwisy je kousek od druhého cíle výletu (lom/důl Stanisław). Pro nás komický název nemá nic společného se žrádlem, polsky se totiž pramen řekne źródło. Skutečným „žrádlem“ ale může být osvěžení se v parném létě pod některým z vodopádů. Voda řeky je čistá, byť má pro jizerské toky charakteristicky tmavší barvu.
Procházka kolem vodopádů je příjemná, ale ve srovnání s vodopády na české straně ty polské silně pokulhávají. Nenašel jsem ani jeden, který by byl větší a přírodní. Všechny jsou umělé.
O těch českých jsem psal třeba zde:
Ukrytý vodopád, rašeliniště a setkání s neznámou entitou na věži
Vodopády Černé Desné na konci zimy 2026. Duhová krása i riziko
Na soutoku obou Kwis je i kamenná kuriozita. Má jít o rakev nebo vrstvený
Krakonošův hrob
s náhrobním kamenem. Na něm je napsáno:
Grób
Liczyrzepy
Rübezahl
Mně však tento rov připomíná zvětšené tradiční vánoční plněné ořechy. Tak snad se Krakonoš neurazí.
V Polsku je Krakonoš znám více pod jménem Liczyrzepa nebo Duch Gór, sudetští Němci mu říkali Rübezahl. A právě sudetské pověsti vyprávějí, že své sídlo pod Sněžkou opustil, když do okolí začali pronikat zlí lidé, hledači pokladů a dřevorubci. Uchýlil se do údolí řeky Kwisy v Jizerkách, kde bylo málo lidí a husté lesy. Zde nakonec i zemřel steskem a hrob je místem, kde ho lesní stvoření pohřbila.
Ovšem horalé mi vyprávěli, že si to celé Krakonoš vymyslel a rozšířil sám. Chtěl ukolébat chamtivé lidi, aby si mysleli, že mohou beztrestně drancovat horské poklady. Snadněji je pak odhalil a potrestal.
Ale já si myslím, že nejpravděpodobnější byl rozmach turistického ruchu před více než 100 lety. Atraktivní cíl s tajuplnými kameny ve tvaru sarkofágů na soutoku řeky Kwisa a potoka Mała Kwisa s vodopádem byl pro lázeňské hosty v tehdy německém Bad Flinsbergu (Świeradówě) lákadlem. Nakonec není to jediné místo Krakonošova spočinutí…
Cesta k lomu
Od posledních vodopádů na vás opět čeká Droga Sudecka (droga je polsky cesta a polština je pro nás veselý jazyk) a autem jste asi za 5 minut u dvou velkých parkovišť Rozdroże Izerskie (viz mapa). Od nich už půjdete k lomu po svých.
Co je k nevíře, obě parkoviště jsou ZADARMO. Jsou ale nehlídaná, tak v autě nenechávejte cennosti na očích. Občas jsou po dešti blátivá, ale kapacitně většinou stačí. Doporučuji však v hlavní sezóně parkovat tak, abyste vyjížděli snadněji čelem.
Mapa
V bodě č. 2 je snadno přehlédnutelná odbočka do strmého kopce. Vyšlapaná cesta je turisticky náročná a táhlá. Na délce 1,3 km překonáte skoro 300 metrů, což je sklon cca 22 %. Pro představu: 12 % už je pro auta kritických.
Sníh, mráz, déšť a tání mohou výstup učinit až extrémně zátěžovým a prověří vaši kondici a výbavu (obuv). Kolem cesty je hodně borůvčí a ve vyšších partiích je obvykle i chladněji a větrno.
Strmé stoupání můžete obejít vpravo po žluté a červené značce, ale trasa se vám prodlouží o 5,5 kilometru.
Wysoka Kopa
Nad vámi bude lákavý nejvyšší vrchol Jizerských hor (Wysoka Kopa), ale cesta na vrchol je zpravidla celoročně uzavřena z důvodu ochrany zde žijící zvěře. Jde o chráněnou oblast divoké přírody. Ovšem nemusí vás to mrzet. Nic zajímavého na vrcholu není, snad jen výhledy, ale většinou je zakrývají mraky.
Plochý vrch je téměř bezlesý (v důsledku ekologické katastrofy způsobené tepelnými elektrárnami v 80. letech minulého století). Na části vrchu rostou zajímavé rostlinné druhy vytvářející malé subalpínské louky.
Orientačně jsou na jednom místě (triangulační bod) lidmi naházené do mírné špičky kameny představující vrchol hory.
Lom Stanisław (Kopalnia Kwarcu Stanisław)
Po zdolání výstupu se ocitnete na světlé cestě a pokračujete vlevo. Neklamná známka, že se blížíte ke křemennému dolu. Někdy se též mluví o lomu. Obojí je správně. Záleží jen na tom, z jakého úhlu se na věc díváte. Zda z pohledu české terminologie, polského hornického zákona, historie, nebo samotného způsobu těžby.
V obou případech vás však při příchodu k němu za dobrého počasí ohromí pohled na Krkonoše.
Obrázek: Je vidět Sněžka, není vidět Sněžka? Vzdušnou čarou by to bylo nějakých 25 kilometrů… | Foto: admin.
Křemenný lom Stanisław (1084 m n. m.) je nejvýše položeným povrchovým lomem ve střední Evropě. Vznikl odtěžením vrcholu hory Izerskie Garby (Jizerské hřbety), která měla přes 1100 m n. m. a říkalo se jí Bílý kámen nebo Bílý hřbet, původně v němčině Weißer Stein. Název Stanisław pochází z budovatelských dob a odstraňování německých názvů. Proto bylo zvoleno typické slovanské jméno.
Obrázek: Stanisław a mléčně bílý křemen. | Foto: admin.
Místem prochází gigantická žíla mléčného (bílého) křemene dlouhá 10 km a široká až 100 metrů. Dají se zde ale najít i vzácnější růžový křemen, drahé ametysty, čisté krystaly horského křišťálu nebo ava(e)nturín.
V malé míře se na hoře těžilo už od středověku. Občas zde i dnes narazíte na amatérské mineralogy a turisty, jak v suti, odvalech a na stěnách kladívky ťukají a hledají „poklady“.
Obrázek: Stanisław a jezírko „Podkova“. | Foto: admin.
Romantické jezírko na dně lomu (i v patře) nemá žádný přítok; je tvořeno výhradně deštěm a tajícím sněhem.
Udělejte si čas a sejděte i dolů, pohled na lom zdola je také pěkný. Představoval jsem si, jaké by se tu daly natáčet filmy:
Obrázek: Pro vizuální oživení článku jsem reálný snímek oživil za přispění AI. | Foto: admin.
Na prohlídku lomu budete potřebovat minimálně hodinu.
Cesta zpět
Aby trasa nebyla jednotvárná, zpátky se vraťte druhou stranou. Zhruba uprostřed cesty je ostřejší, nerovný sestup s kořeny a kameny lesem v délce 1 kilometru. I zde buďte při dešti a sněhu více opatrní.
Trochu matoucí byla mapová aplikace, která z lomu sice správně vypočítala délku zbývající trasy (asi 5 km), ale chybně stanovila dobu sestupu (1 h a 55 min.). V takovém terénu se řiďte i vlastní kondicí, rozumem a zkušenostmi. Mně sestup trval asi hodinu.
U map se tohle občas stane, že mají nastavenou průměrnou rychlost a v nerovných terénech se mohou plést.
Závěr
K parkovišti pod lomem se autem dostanete také od Harrachova přes Szklarskou Porębu.
Z české strany můžete pěšky vyrazit i z Jizerky. Je to asi 10 kilometrů k lomu, takže krásný výlet na celý den. Polovina trasy ale nevede po turisticky značené cestě. Za tři hodiny jste ovšem u lomu. Vodopády samozřejmě vynecháte.
Z Jizerky vede k lomu i cyklostezka přes bývalou osadu Orle (je zde populární občerstvení). Ti zdatnější by mohli výlet spojit i se zastávkou u oblíbené „Chatky Górzystów“.
Kolem ní kdysi stávala horská vesnice Velká Jizera (Gross-Iser), kde se její první obyvatel, český protestantský exulant Tomáš, usadil už v roce 1620, vesnice vznikla v roce 1630. Přežila staletí v drsné přírodě, ale nepřežila řádění Rudé armády a nadšené budovatele v 50. letech. Ale to je na jiné vyprávění. Třeba někdy příště…
Motoristy bych ještě upozornil na „slavnou“ zatáčku smrti před Szklarskou Porębou (při cestě od lomu). Zatáčka se na 30 metrech otočí o 180° a obětí je zde nepočítaně, i když hlavně v minulosti.
V každém případě jde ale o tip na celodenní výlet. Tak dobře dojděte tam i zpět.
Předpověď počasí pro oblast výletu
Lom/důl je přesně uprostřed mapy.
Terénní náročnost:
Raději nevstupujte na úplný okraj lomu. Vyhledy jsou krásné i bez takového rizika.
Strmé stoupání a klesání je zátězové, ale na horách nic mimořádného. Terén může podkluzovat za deště, tání a mrznutí.