Zahradou Kinských až k petřínské hvězdárně – vidět tolik krás je až hřích

10 649

O tom, že pražský Petřín nabízí mnoho krásných zákoutí, není pochyb, ale málokterá cesta na vrchol je tak příjemná a pestrá jako cesta zahradou Kinských. Její historie započala už před dvěma sty lety (1826-1828). V roce 1901 zahradu koupila obec pražská a smíchovská.

Vstup

Začneme na náměstí Kinských na Smíchově. Vstup do zahrady (Start) je přímo naproti Justičnímu paláci. Oproti němu působí velmi subtilně a šedě. Navíc je náměstí dost frekventované a krásná zahrada v anglickém stylu sem jakoby nepatří. Je možné, že právě toto mnohé zmate. Tady přece nebude něco tak pěkného, pomyslí si.

Jakmile ale projdete branou, ocitnete se v zeleném světě, který jako by patřil na poklidný anglický venkov než do rušné metropole. Téměř celá zahrada prošla před deseti roky velkou a povedenou rekonstrukcí a nabízí ideální únik od městského shonu. Má 17-22 hektarů (záleží, co vše do zahrady započítáte) a při procházce dlouhé 3 km zdoláte 115 metrů nadmořské výšky.

Hned za vstupem vás čeká volba, zda se vydat doprava kolem dětského hřiště po schodech na stezku sv. Ludmily. Osobně to nedoporučuji. Je zde moc schodů a rychlé stoupání. Tuhle cestu zvolte třeba při cestě zpět, když si chcete zkrátit cestu ze zahrady.

Švýcárna a Musaion

Běžte rovně po široké cestě. Brzy budete mít po pravé straně tzv. „Švýcárnu“ (2) dostavěnou do roku 1830. Kdysi zde bývala kočárovna a technické zázemí pro rodinu Kinských. Byla postavena v klasicistním stylu, který v té době využíval prvky inspirované švýcarskými venkovskými stavbami. Podobné stavby najdete třeba na horách.

Park v této části až k letohrádku Kinských s iónskými sloupy využívají za teplého počasí návštěvníci i k odpočinku na trávě. Kromě nich minete cestou kašnu, sochy, vodotrysk a u letohrádku zjistíte, že jste u národopisného oddělení Národního muzea (3), resp. Musaionu – chrámu múz, ale také u kavárny.

Pískovcový Herkules umístěný do prostoru vodní plochy neúnavně bojuje s hydrou (7) už od konce 17. století a ne a ne ji zabít. Nevelká barokní socha stála ovšem do roku 1939 na Kampě. Zde je výborným doplňkem a vítaným artefaktem pro fotografy. Jakoby i hlídala klid tohoto zákoutí.

Hřiště

Kousek nad jezírkem dovádějí děti na udržovaném, hlídaném a čistém dětském hřišti (9). K dispozici jsou toalety a hřiště je ideální zastávkou pro rodiny.

Chrám

Další krásnou zastávkou mohl být pravoslavný chrám archanděla Michaela (nebo též Michala), kdyby tento dřevěný (bez použití hřebíků) objekt, už jako řeckokatolický kostelík, v roce 2020 neshořel (10).

Byla to veliká škoda, protože tento unikátní lemkovský kostelík byl postaven už v roce 1625! Byl ozdobou zahrady a jednou z nejvýznamnějších ukázek lidového baroka ve vznikajícím skanzenu Národního muzea. Přečkal dvě stěhování (z Velkých Louček do Medvedovců a v roce 1929 z Československé Podkarpatské Rusi až do Prahy) i dvě světové války, ale podlehl nové době.

Dobrou zprávou je, že kostel je pečlivě rekonstruován a bude znovu otevřen koncem letošního roku.

Ve videu podle barvy dřeva rozpoznáte, která část kostela je nová a která původní.

Černá kaňka zahrady

Pokračujte dál vzhůru a brzy narazíte na studánku Pod Jezírkem (11). V době mého natáčení však byla bez vody a přístup k ní byl plotem uzavřen. Respektive celá cesta tímto směrem je uzavřena.

Nevím, zda to souvisí s rekonstrukcí štol přivádějících vodu, opravou chrámu, obnovou skleníků, či zajištěním bezpečnosti před rozpadajícím se domem pro zaměstnance zahrady z dob, kdy patřila rodu Kinských. Ale tohle vše je na centrálním místě zahrady.

Nebezpečný dům nejspíše „obývali“ bezdomovci, a tak se přímo nabízí, že tou „novou dobou“, kterou chrám nepřežil, byli právě oni.

Lachtan a jezírko

Vystoupejte vzhůru kolem pramene U Jezírka a zahněte vpravo ke druhému jezírku. Zde je dominantou bronzová plastika lachtana chrlícího vodu (13, úvodní fotka videa) a v zahradě jde o prvek fontány. Autorem je Jan Lauda a socha je zde od roku 1953. Prvního lachtana odlil z bronzu již v roce 1936 a jde o populární sochu tohoto autora, která je na více místech.

Lachtan vypadá, jako by právě vyskočil z vody, a dodává místu hravou, veselou atmosféru. I zde jsou lavičky a pěkné výhledy.

Vyplatí se i projít kolem celého jezírka a dívat se, jak a kudy je také vedena voda.

Přehlížený sloup

Většina návštěvníků zde celkem bez povšimnutí mine „jakýsi sloup“ (12), přestože jde o barokní boží muka se slunečními hodinami z roku 1686. To už je pořádný kus historie!

Na vrcholu je čtyřboké zakončení s Kristem, sv. Šebestiánem a sv. Rochou. Kopí, šíp a hůl ukazují čas. Problém je, že sloup je nevhodně orientován a slunce už na něj přes stromy skoro nesvítí. Hodiny čas neukazují. Možná by se vyplatilo sloup (nebo kopii) postavit jen o pár metrů jinam.

Je zde i hezký výhled.

Květnice

Držte se podél zdi po levé ruce a dojdete k opětovnému průchodu zdí (18). Tudy po pár metrech dojdete k úchvatné a méně známé trvalkové zahradě (19, 20, 21). Vznikla na navážce teprve v letech 1935 až 1937.

Pro toho, kdo má rád květiny a klid, je to vhodné místo k posezení. Alergici zde ale mohou pocítit zvýšený výskyt alergenů.

To, co na první pohled může vypadat jako nějaký pěkný šeřík, je ve skutečnosti okrasná popínavá vistárie (Wisteria neboli modrý déšť). Je nepůvodní, jedovatá a u nás se poprvé objevila na začátku dvacátých let minulého století.

Momentálně hojně kvete na zdi u vstupu a hodně se u ní fotí východní Asiaté, u nichž je rozšířená.

Dál můžete jít třeba přes Labyrint v Růžovém sadu (22) až do hvězdárny (23).

Štefánikova hvězdárna

Budova je sice z let 1927–1930, ale málo se ví, že severní stěna je bývalou hradební zdí a levá část hvězdárny je bývalý strážní klasicistní domek u Hladové zdi. Největší (prostřední) kopule o průměru 7,5 metru je posazena na původní hranolové věži středověkého opevnění.

Tou prochází 15 m vysoký masivní betonový pilíř držící nejvzácnější pražský Zeissův dvojitý astrograf vyrobený v letech 1905–1907. Polovina pilíře je zapuštěna v zemi a budova je památkově chráněna.

V roce 1930 byl odkoupen z pozůstalosti po Rudolfu Königovi, amatérském astronomovi ve Vídni. Stál tehdy závratných 80 tisíc korun. Skládali se na něj lidé, významnou částkou 20 tisíc korun přispěl i prezident Masaryk.

Nedávno prošel dalekohled generální rekonstrukcí u firmy 4H-JENA engineering GmbH, která navazuje na známou firmu Carl Zeiss Jena, jež jej před 115 lety vyrobila. Oprava i s úpravou kopule vyšla na 6 milionů a tento více jak pětitunový miláček pozorovatelů planet a hvězd se na dva roky vrátil domů.

V západní kopuli je moderní fotografický dalekohled Celestron RASA 11", který na obrazovce umožňuje pozorovat galaxie, mlhoviny a hvězdokupy.

Ve východní kopuli se nachází dalekohled MEADE LX200 16", který slouží spíše k odborným astronomickým měřením.

Mapa

Čísla v textu odkazují na místa na trase.

Kolem stál hlouček turistů z Japonska a celkem živě diskutoval. A jak jsem si oznamovací ceduli fotil, prostřednictvím tlumočnice (průvodkyně) se mě zeptali, jestli nevím, kdy přesně lanovka pojede. Že koncem roku budou zase v Praze.

Tak povídám, že to nikdo neví. Jisté ale je, že u nás vše nakonec trvá déle a stojí více. Je to taková naše národní specialita. A proto jim doporučuji, aby přiletěli až příští rok.

Z výrazů jejich tváří bylo poznat, že nevědí, zda to myslím vážně, nebo si dělám legraci. To už jsem ale nechal na tlumočnici a v parku na lavičce jsem ukončil tento výlet (cíl).