Tančírna Georgshalle a zřícenina hradu Rychleby

11 194

Nachází se na východním úpatí hor. Výlet lze spojit i s krátkým výšlapem na nedalekou hradní zříceninu.

Původním záměrem bylo vyjít z Javorníku kolem vyhlídky u Eichendorffovy lavice, pěkného zámku Jánský Vrch a pozoruhodné studánky a kaple svatého Antonína Paduánského až na hřebeny. Jak se ale horšilo počasí a hřebeny mizely v mlze, trasa byla zkrácena (viz druhá mapa dole). Ale i tento plán zhatil velmi silný vítr a déšť. Tak vznikla trasa výletu sotva na půl dne, která začíná na parkovišti kousek od Tančírny.

Tančírna Georgshalle

V romantickém Račím údolí čeká na návštěvníky překvapivý secesní skvost, který dlouhá léta postupně chátral. Zachránila ho obec Bernartice, která je posledním vlastníkem Tančírny (od roku 2007), a zajistila finanční prostředky na rekonstrukci v letech 2014-15. Po opravě se zde konají koncerty, přednášky, výstavy, taneční večery a další akce.

Návštěvníci si také všímají, že u vchodu do budovy nově vlají bílé vlajky s červeným tlapatým křížem. Jde o vlajku (a také znak), kterou obec používá teprve od začátku roku 2021.

Kliknutím na odkaz Tančírna najdete nejen množství informací o historii budovy a jejím současném provozu, ale i fotografie, na kterých je vidět, v jak zničeném stavu byla a jak probíhala rekonstrukce.

Krásnou budovu nechal postavit na začátku devatenáctého století vratislavský (polsky wrocławský) biskup kardinál Georg von Kopp (odtud pochází i název Georgshalle) na místě bývalé dřevěné parní pily. Hned od počátku se stala oblíbeným cílem turistů i místních obyvatel. Víkendové zábavy a odpolední čaje s hudbou nebyly jen výsadou měst. V blízkém okolí fungovala prádelna, pekárna, několik hostinců s ubytováním, stáje pro koně a místo pulsovalo bohatým společenským životem. Lidé neváhali dojít i pár kilometrů za zábavou.

Udržovaný park kolem Tančírny s okrasnými dřevinami a posezením je patrný i dnes. Moderní bylo, že v budově byl od začátku i výtah pro dopravu jídla z kuchyně do sálu. Pod ním se nacházela ještě přípravná místnost, výčep, WC, špíz a dvě obytné místnosti. Budova byla celá elektrifikována.

Po druhé světové válce a odsunu sudetských Němců objekt začal trvale chátrat. S budovou to šlo cugrunt (z německého zugrunde). Sice zde probíhaly taneční zábavy, ale roku 1954 objekt od katolické církve "převzal do péče" stát; vlastníkem pak byl například okresní národní výbor, jednotné zemědělské družstvo, Státní lesy nebo České dráhy.

V roce 2000 uvažovalo o koupi stavby město Ostrava a Georgshalle chtěla přestěhovat ke Slezskoostravskému hradu. Naštěstí z toho sešlo. Podobný záměr měla i Loučná nad Desnou. To jen dokládá, jaký společenský význam má budova dodnes, jak je ceněna.

Pan kardinál zde zanechal opravdu pěknou stavbu, ale vůbec ho nectí, že byl posedlý germanizací (Poláků) a kněze, kteří ho v této činnosti nenásledovali, neváhal všelijak trestat.

Tančírna má sezónní otevírací dobu, proto před návštěvou doporučuji její ověření.

Místa, stejně jako lidé, jsou mnohem vzácnější, pokud mají historii.

Motto oficiálních stránek Tančírny v Račím údolí.

Tohle motto a místo vnímám tak, že kdo jednou do Tančírny vstoupí, většinou se ještě vrátí. Nejen kvůli architektuře, ale kvůli pocitu, že hodně pamatuje a lidi spojuje. Oprava proto nebyla jen záchranou budovy, byla také návratem atmosféry do Račího údolí, duchovním oživením paměti obyvatel. Jakoby se kouzlem na chvíli vrátily časy "čajů o páté".

Cesta na zříceninu hradu Rychleby

Pokračujte po silnici proti proudu Račího potoka. Po levé straně (tedy na pravém břehu potoka) uvidíte při jarním tání sněhu (nebo velmi vydatném a delším dešti) "Jarní vodopád". Jindy je zbytečné ho hledat, protože žádný vývěr pramene jej vodou nezásobuje.

Vodopád tvoří jeden z vrcholů téměř rovnoramenného trojúhelníka s hradní zříceninou "Pustý zámek" a skalním útvarem "Panna".

Tato zřícenina (původní název hradu není znám) nestojí za návštěvu, protože jde v podstatě jen o téměř neznatelné valy zarostlých zdí v přírodní rezervaci.

Co určitě neminete a zaujme, je zvláštní skalní útvar "Panna", který je u mostku přes potok. Při určitém úhlu pohledu uvidíte dívku s dlouhými vlasy. Ale musíte mít i trochu fantazie.

Po silnici trvá trasa asi 25 minut a občas kolem vás projede auto, což může mírně pokazit jinak příjemný dojem z výletu. Můžete ale přidat do kroku, ať jste ze silnice co nejdříve pryč. Mně to trvalo asi 15 minut svižné chůze; pak už jen stoupáte ke hradu.

Hradní zřícenina

Vypadá romanticky, ale dá se poznat, že byla trochu "vylepšena". Před více než 100 lety místní nadšenci a milovníci historie ruinám hradu trochu pomohli a zčásti zvýraznili obvodové zdivo, doplnili schody apod. Tyto úpravy asi vždy nerespektovaly původní půdorys, přesto to na dojmu z místa nic neubralo.

Hrad pravděpodobně pochází ze 13. století, ale přesně se to zjistit nedá. A kdoví, jak tehdy vypadal. Zjevné je, že býval rozlehlejší, než se na první pohled zdá. Původní jméno není známo, tak se mu říká Rychleby.

Z hradu je i krásný výhled. Jak by taky ne, když jeho předpokládaným účelem bylo chránit obchodní cestu nebo solnou stezku v Račím údolí. Ale měl i období, kdy poskytoval zázemí loupežníkům, kteří se prý paktovali s Ďáblem.

Čertovy kazatelny (vyhlídky)

Na asi 13 metrů vysoké skále, vypadající při pohledu od spodu jako kazatelna, zůstala poslední vyhlídka s dobrým rozhledem. U ostatních míst vysoké stromy výhled zastiňují. Podzimní výhled je zde ale nádherný.

Naučné tabule a pověst o Ryškovi

Podél trasy jsou umístěny čtyři naučné tabule (při původně plánované trase z Javorníku by jich bylo šest). Tři popisují různé lapálie s čertem a mě zaujal příběh na tabuli u vyhlídek, vysvětlující, jak vznikl název "Čertovy kazatelny".

V době třicetileté války sedlák Ryška, který měl čtyři hladovějící děti, porušil přísahu mlčenlivosti a vyzradil za pytel peněz švédským vojákům, že je místní sedláci napadnou. Ke zradě ho svedl muž v kněžském rouchu na kamenném převisu. Díky této zradě byli Švédové na útok připraveni, sedláky porazili a okolní vesnice vypálili. Shořel i Ryškův dům, děti a pod postelí schované peníze.

Když to sedlák Ryška zjistil, div nezešílel a utíkal k místu, kde potkal kněze. Tam ale zjistil, že to byl ďábel a v zoufalství skočil ze skály. Od té doby se místu, kde kázal ďábel převlečený za kněze, říká Čertovy kazatelny.

Tak praví pověst.

Kritické myšlení

Každá naučná tabule začíná oslovením "Milé děti". Tak tedy, milé děti - zamyslete se.

Třicetiletá válka probíhala v letech 1618-48. Jenže v Evropě byly první papírové peníze vydány až po válce. Do té doby se jen občas lokálně objevovaly papírové směnky na velké částky.

Ve Švédsku založil nizozemský obchodník Johan Palmstruch Stockholmskou banku až v roce 1657 a začal vydávat papírové bankovky. V Čechách se bankovky objevily dokonce až v roce 1762.

Sedlák Ryška proto nemohl od Švédů dostat pytel papírových směnek, ani bankovek. Muselo se jednat o kovové mince (asi stříbrné groše). Ty ale nemohly shořet. Standardně byly používány stříbrné mince s příměsí mědi. Ty by se v požáru dřevěného domu možná nějak zdeformovaly, možná roztavily a slily v nějakou (stříbrnou) placku či hroudu, ale těžko by se vypařily (shořely). Požár dřevěného domu by totiž měl uvnitř i omezený přístup vzduchu a teplota by nepřekročila na dlouho bod tání stříbra 962 °C, natož bod varu 2162 °C, kdy dochází k pozvolnému odpařování.

Navíc je i nepravděpodobné, že by sedlák peníze schoval pod postel. Tehdy bylo běžné mince zakopat v lese nebo na zahradě.

Milé děti, pokud věříte, že sedlák skutečně schoval pod postel pytel stříbrných mincí, možná se pod jeho bývalým domem stále nachází stříbro, které proteklo podlahou. Nebo je pytel s penězi pořád někde zakopaný. Možné je všechno. Až po uveřejnění videa jsem totiž zjistil, že se do něj vlámal čert a "Čertovy kazatelny" změnil na "Čertovy vyhlídky". Takže kdo ví.

Poznámka

Na naučných tabulích není uvedeno, kdo je oním vypravěčem pro děti. Podle mého skromného bádání by jím mohl být Adolf Rompel, bývalý farář z Bílého Potoka, který takové pověsti sbíral a zapisoval. Ale zda jde o doslovný přepis, nevím.

A pak je bez jakéhokoliv vysvětlení na každé tabuli jako dekorace známka s portrétem relativně významného rakouského hudebního skladatele a houslisty Carla Dittersova z Dittersdorfu, který žil skoro třicet let v Javorníku (na zámku i ve městě), ale také třeba na panství zámku Červená Lhota v Čechách. Místní samozřejmě vědí, o koho jde, ale turisté toto na tabulích obtížně zkoumají a luští.

Mapa původní plánované trasy

Pro úplnost přikládám původní plán trasy výletu (bez cesty na hřebeny hor), který zhatilo nepříznivé počasí.

Legenda:

Bod 1. Start město Javorník, 2. vyhlídka u Eichendorffovy lavice, 3. zámek Jánský Vrch, 4. studánka a kaple svatého Antonína Paduánského, 5., 6. a 7. Čertovy kazatelny (přístřešek pro odpočinek, nejlepší vyhlídka, menší vyhlídka), 8. Tančírna, 9. Jarní vodopád, 10. skalní útvar Panna, 11. zřícenina hradu Rychleby, 12. rozcestí, 13. lesní cesta, 14. obora, 15. odbočka, 16. Cíl město Javorník.