Rychleby: skryté vodopády, mariánský duch a drsná stezka Vysokého hřbetu

10 624

Ráno před celodenním výletem doporučuji zastavit se v obci Žulová (podle nedalekých lomů, dříve Frýdberk nebo Friedberg). Zaprvé jde o ideální zastávku, kde se můžete vybavit jídlem a pitím, ale také je zde na vršku architektonický unikát – hřbitov a „hradokostel“ vybudovaný v ruinách středověkého hradu.

Historie

Tento ohrazený vrch prožil období rozmachu i pádu. Hrad zde stál někdy od konce 13. století. Krajem se však proháněli různí místní plenitelé, ale i husité, Poláci a Švédové, kteří jej roku 1639 nakonec značně poničili.

Později zde byl pivovar, v podhradí vznikaly řemeslné domky a v roce 1810 se zachovalá hradní věž stala součástí kostela.

Nevýhodou je, že je většinou uzavřený. Ale minimálně dvakrát ročně se otevírá, a to na svátek Cyrila a Metoděje 5. července a 12. září na památný svátek Jména Panny Marie.

Hora je i nejvyšším bodem v okolí, je z ní krásný výhled.

Cestu vzhůru lemuje křížová cesta. Nečekejte ale sochy, jde o obrázky. Po cestě vzhůru uvidíte jen malou kapličku a sochu Panny Marie zasazenou do skály.

Všechna ta historie na mě ale silně zapůsobila, jako by se nad obcí stále vznášel mariánský duch.

U muzea je i parkoviště, které jsem mimo sezónu nikdy neviděl ani z poloviny plné. Zde se platí jen o prázdninách 100 korun za den a 20/30 korun za čtyři hodiny.

Je zde i malé občerstvení (funguje ale jen přes letní sezónu), poslední možnost si ještě něco koupit.

V muzeu je hlavně směs exponátů, které místní předci používali v každodenním životě. Pár takových věcí máme na chalupách a na půdách. Pro někoho to může být jen harampádí, pro jiného poctivá „kronika“ života v regionu.

Vyrážíme do hor a k vodopádům

V létě je dlouho světlo, takže poměrně dlouhou a relativně náročnou trasu Rychlebskými horami zvládnete za takových 6–7 hodin. Tak s tím počítejte. Nejpozději v poledne se musíte vydat na cestu.

Mapa

Za žádnou cenu ale nevyrážejte, pokud si trasu předem neprohlédnete. Druhá polovina trasy nevede po turisticky značených trasách a není procházkou po široké cestě. Jedná se o stezku po hřebenech. Tak ať se neztratíte a někam nespadnete.

Stříbrný potok

Pramení pod nejvyšší horou Smrk, která má 1127 m. Pro srovnání, nejvyšší horou známějších Jizerských hor je také Smrk s výškou „pouhých“ 1124 m. Docela dobrá shoda.

Název prozrazuje, že v okolí bylo těženo stříbro, dokonce i zlato.

Proti proudu potoka půjdete asi 1,5 kilometru a můžete se zastavit u retenční přehrážky (2) bránící přívalové povodni. Přesto jsem zde a také na Ztraceném potoce ještě po roce viděl následky bleskových povodní (2024).

Vodopády první

Po dalším půl kilometru dojdete k Nýznerovským vodopádům (3). Také se můžete setkat s označením Vodopády Stříbrného potoka. Místo je evidováno jako přírodní památka.

Je zde i soutok Bučínského a Stříbrného potoka (dříve Šlepná).

Důležité upozornění: Pokud byste pokračovali po modré turistické značce, minuli byste druhou část vodopádů. Proto musíte dočasně modrou opustit, přejít tento most

Ale opatrně, je široké tak pro jednu štíhlou osobu (viz mladý stromek vlevo), vlhké a neriskoval bych to bez vhodné obuvi. Přece jen se ocitnete 3–4 metry nad skalnatým dnem potoka.

Každopádně ta malá bílá pěna na fotografii vzadu uprostřed je od čtyřmetrového vodopádu, rozděleného na dvě části. Ve videu je záznam z tohoto místa, jinak od soutoku není vodopád téměř vidět.

První, co zde však uvidíte, jsou malé vodopády Bučínského potoka. Někoho zklamou a ani si nevšimne dalších vodopádů na Stříbrném potoce. A také musíme vzít v úvahu, že jde o potoky, ne o řeky.

A nyní k neprávem přehlíženému vodopádu jen několik minut od Nýznerovských vodopádů.

Bučínský vodopád

Tento krásný vodopád (4) dlouho nebyl na mapách. Zřejmě to bylo dáno jeho neviditelností z cesty, stejně jako velkou konkurencí vodopádů na Stříbrném potoce.

Přitom má velkou tůň a tři patra, která nejlépe vyniknou dohromady nad sebou při pohledu z druhého břehu. Na podzim se mi však do vody opravdu nechtělo. Nicméně ve videu jsou natočena dvě patra nad sebou a třetí z jiného úhlu.

Tento téměř čtyřmetrový vodopád mě ale nevýslovně okouzlil. Nabízí lepší přístup k vodě, klidnější atmosféru bez lidí a v okolí jen divokou přírodu.

V další části výletu vás čeká stoupání lesem. V bodě (5) se nachází studánka Bučínského potoka. Nejde ale o zdroj vody, která by se zde vlastní silou dostávala na povrch. Pramení nejasně o dost dál a ve skutečnosti jde o potůček svedený do trubky. Proto ji k přímému pití nelze doporučit.

Vysoký hřbet

Odbočuje se na něj na vrchu Studený (6) a nabízí místy zajímavé výhledy nejen v bodě (7) a na Skále smrti (8), ale až po Kopřivník (9).

Trasa vede stezkou po hřebeni, kolem jsou stromy, skály i výhledy. Je dobré sem jít jen za dobrého počasí, jinak toho moc neuvidíte a místy je to dost divočina.

Mně počasí nepřálo, foukal velmi silný vítr, bylo zataženo a pršelo. Ani nemělo smysl vytahovat z brašny techniku. To se prostě někdy stane.

Když si dáte dohromady špatné počasí, ne vždy znatelnou stezku a pověst, která se váže ke Skále smrti, zvýší se vám tep a cesta bude slušný adrenalin.

Pověst praví, že: Na skále se zjevovala Smrt. Jednou za ní přišlo děvče, že ji otec chce provdat za někoho, koho nechce, a zda by si ji proto už nevzala. Smrt ji ale ještě nechtěla, slíbila však pomoc – vzala si otce. Když to dívka doma zjistila, vrátila se na skálu a skokem z ní se zabila. Od té doby se tu prý Smrt už neukázala.

Ono se to vůbec ve zdejším kraji hemží takovými morbidními příběhy. Viz třeba Čertovy kazatelny (skály):

A následuje sestup ke Ztracenému potoku (někdy se mu říká Polka). Název není náhodný, potok se skutečně místy ztrácí v podzemí a o stovky metrů dál zase vytéká.

Ztracený vodopád

Je vysoký skoro 4 metry, většinou působí subtilně, jako by jen padaly kapky deště (10). Jsou ale období (po vydatném dešti, v době tání), kdy vypadá velmi silně a široce. Paradoxní je, že neleží na Ztraceném potoce, ale na jeho bezejmenném pravobřežním přítoku.

Voda padá přes skalní stěnu tvořenou metaryolitem (hornina podobná žule) na plochou desku a při dopadu se tříští (viz video) na drobné vodopády.

Cesta k němu není turisticky značená, ale i zde je informační tabule.

Závěr

Výlet spojený s návštěvou Žulové a Boží hory vám poskytne duchovní sílu, program na celý den, fyzickou zátěž (2 km + 19 km), dobrodružné napětí při hledání cesty, příjemný zážitek z vodopádů, radost z výhledů a za vodopády už mnoho lidí nepotkáte.

Jen ti nejlepší ale zvládnou dojít kolem obory Starý Nýznerov a Kaple Nanebevzetí Panny Marie zpět až k muzeu.