Z Mníšku do Řevnic za mjr. Zemanem v kapli sv. Máří Magdalény v barokním areálu Skalka

10 607

Kostel sv. Václava

Dominantou náměstí F. X. Svobody je kostel svatého Václava. Jeho kořeny sahají až do roku 1380. Současný barokní chrám nechala postavit v letech 1743–1756 hrabata z Unwerthu, přičemž vliv na projekt měl i Kilián Ignác Dientzenhofer. Kostel však neměl věž. Zřejmě z úsporných důvodů, protože opodál stála samostatná zvonice.

Přistavěná hranolovitá věž v novorománském stylu z roku 1868 je však v ostrém slohovém kontrastu vůči kostelu.

Pěkný interiér je zajímavý tím, že hlavní oltář tvoří netypicky pouze sochy bez obrazu a poskytl dočasný azyl pokladům ze zdevastovaného areálu Skalka, kam se postupně vracejí.

Například sochy poustevníků od Jana Jiřího Bendla a především slavný obraz Kající se Máří Magdalena od Petra Brandla z roku 1693. Olejomalba byla v 50. letech 20. století neuvěřitelně pečlivě a mistrně snesena ze stropu skaleckého kláštera na plátno a zachráněna před tupým řáděním doby.

Vedle kazatelny najdete klasicistní náhrobek rodiny Unwerthů od Václava Prachnera.

Kolem kostela je zeď se čtyřmi kapličkami a v areálu je bývalý hřbitov.

Zámek

Státní zámek v Mníšku pod Brdy byl původně hrádek nebo tvrz ze 13. století chránící Zlatou stezku mezi Prahou a Pasovem. V jeho historii najdeme zničení i architektonický půvab. Zásadní zlom pro něj nastal v roce 1639, kdy jej vyplenila švédská vojska.

Ruiny s celým panstvím pak v roce 1655 zakoupil Servác Engel z Engelsflussu, vlámský koželuh povýšený do šlechtického stavu za hrdinnou obranu Prahy.

Spolu se zaměstnanci a Pražany ubránil Staré Město pražské před Švédy ze Staroměstské mostecké věže a získal tak možnost užívat přídomek z Engelsflussu. Jelikož byl ale novým šlechticem, neměl žádné panství, na které by jím odkazoval. Pravděpodobně proto spojil své jméno (Anděl) a řeku (fluss), což pak mohlo znít jako Servác Engel od Andělské řeky. Tou byla pravděpodobně Vltava, na které se ubránil Švédům a také byla důležitá pro jeho úspěšnou koželužnu na Čertovce.

V letech 1656–1672 nechal obnovit zničené panství a tvrz velkoryse přestavěl na krásnou rezidenci v barokním a renesančním slohu pod vedením pražského stavitele Martina Rainera.

Nový šlechtic byl pro kraj požehnáním. Lidem pomáhal s opravou válkou poničených domů, z počátku za ně platil daně, rozvedl vodovod a obnovil rybníky.

Jeho syn Servác Ignác Engel pak nechal postavit barokní klášter, kapli i poustevnu na skalnatém ostrohu Rochota, dnes nazývaném Skalka.

Technickou raritou zámku je prostřední nárožní „Hodinová věž“ s vyvedenou hřídelí hodinového stroje do místnosti pod ním, do interiérového ciferníku.

Poslední modernizací prošel zámek za vlastnictví rodu Kastů z Ebelsbergu. Těm byl ale po roce 1945 zámek zkonfiskován na základě Benešových dekretů, přičemž byl znovu vypleněn. Následně sloužil dlouhá desetiletí jako ostře hlídaný archiv Ministerstva vnitra.

V posledních letech se již ukazují plody obnovy zámku Národním památkovým ústavem. Zámek s prvorepublikovou atmosférou je krásný zvenku i zevnitř. Celou scenérii umocňuje zámecká zahrada, kde je například 150 let starý mohutný šácholan Soulangeův, rozlehlý zámecký rybník, historický mlýn atd.

Dál pokračujte mníšeckou alejí do prudšího kopce až k areálu. Vpravo na vrcholu je na mapách zakreslený rybník, ale vypuštěný a zarostlý.

Barokní areál Skalka a mjr. Zeman

Kaple sv. Máří Magdalény

Už z dálky je na hřebeni vidět unikátní barokní kostelík s grottovou jeskyní od Kryštofa Dientzenhofera z let 1692–1693. Vzorem mu byla jeskynní kaple La Sainte-Baume v jižní Francii, ve které se měla 30 let kát Maří Magdaléna.

Interiér chrámu byl mistrně vymodelován jako krápníková jeskyně.

Poprvé jsem kapli navštívil na začátku 70. let minulého století a působila na mě úžasně, zvláštně i děsivě. Obrovské trhliny ve stěnách, částečně nahnutých, a všude rostl obrovský invazivní bolševník velkolepý.

Tehdy jsem nevěděl, že pod kaplí probíhá důlní drancování stůj co stůj a kaple se nakláněla a propadala. Je to zázrak, že nespadla. Dnes je částečně opravena, ale zvenku je přesto vidět nevratné poškození. Uvnitř probíhá docela složitá rekonstrukce jeskyně a sám jsem na výsledek zvědav.

A v této ruině se sešel mjr. Zeman (Vladimír Brabec) jako Lipinski s banderovcem Maurem (Petr Haničinec). Ve filmu děsivé místo, ale je strašné, jak s takovým unikátem bylo naloženo. Ve videu je krátká ukázka.

Klášter

Budova bývalého kláštera (později hospice) vznikala souběžně s kostelíkem na sklonku 17. století. Dlouhá léta sloužila jako zázemí pro řád františkánů, kteří zde působili až do roku 1925. Právě uprostřed stropu zdejšího refektáře se nacházelo původní umístění Brandlovy olejomalby Kající se Máří Magdalény. Dnes je zde fotokopie, originál je v kostele sv. Václava.

Budova je krásně zrekonstruovaná a vylepšená například o vikýře; je centrem kulturního dění.

Její stav byl ale za vlády rudé lůzy katastrofální. Ve skutečnosti zůstalo jen polorozbořené a rozkradené obvodové zdivo. Ach, ta nenechavá povaha česká…

Tento hrůzný stav kláštera se ale hodil filmařům a zní to neuvěřitelně, ale hájovna Kiliánka v díle Bestie byl onen zoufalý klášter. I k tomuto místu je krátká ukázka ve videu.

Křížová cesta

Mezi kaplí a poustevnou se táhne působivá křížová cesta založená ve druhé polovině 18. století hraběnkou Benediktou Čejkovou z Olbramovic, která v klášteře žila.

Tvoří ji celkem čtrnáct zastavení, která jsou důmyslně rozdělena do sedmi oboustranných výklenkových kapliček lemujících historickou přístupovou cestu. Původně zde byly stromy vymýceny, takže bylo krásně vidět z kaple na poustevnu a obráceně.

Tradiční sochy v kapličkách ale nečekejte. Prázdné niky byly osazeny uměleckými reliéfy vytesanými do žulových bloků. Hned po osazení však byla křížová cesta oceněna jako Památka roku 2019.

Zde se filmaři neštítili zneužít místo k setkání dealera drog a narkomana Karla Vondřicha (známého též jako „Vulgo Kájík“) v podání Oldřicha Vlacha za účelem prodeje a nákupu narkotik. Opět ve videu najdete ukázku pro srovnání.

Poustevna

Na samém vrcholu Skalky, na konci křížové cesty, stojí Poustevna, původně nazývaná rekolekční dům.

Tuto drobnou, ale architektonicky cennou barokní stavbu s kruhovou apsidou navrhl v roce 1694, jak jinak, Kryštof Dientzenhofer.

Po drsném období socialismu, ze kterého z ní zbylo jen smutné torzo obvodových zdí, ji však v 90. letech město zachránilo a zastřešilo. Uvnitř najdete například mimořádné sochařské dílo, vzácnou Pietu od Jana Brokoffa.

Raritou je, že ještě v roce 2000 zde žil poustevník.

Cesta do Řevnic

Je úžasně pohodová, vede lesem, můžete si přidat i nějakou odbočku, ale hlavně se na ní dobře vstřebávají a probírají zážitky z výletu.

Závěr

A na závěr mám jedno doporučení: pusťte si video. Pokud ho nechcete sledovat celé, jednu věc bych doporučil. Na konci videa je výpis z karty nemovitostí na Skalce od památkářů z ledna 1969. Myslím, že dobře ukazuje, jak se stát v minulosti nezajímal o památky nebo se nedokázal popasovat s péčí o ně.

Tip na výlet

Pokud chcete spojit tento výšlap s mimořádným zážitkem, naplánujte si jej na třetí červencovou sobotu, která předchází svátku svaté Maří Magdaleny (22. červenec). Během skalecké poutě bývají v barokním areálu Skalka komentované prohlídky a otevřena je i poustevna.

Zajímavost

Mníšek pod Brdy i samotná Skalka jsou hlavním dějištěm známých příběhů o Kájovi Maříkovi od zdejší rodačky Marie Wagnerové (píšící pod pseudonymem Felix Háj).