10 496
Obrázek: Železitá studánka Merklovka v roce 2025. | Foto: admin.
Publikováno: 03. 06. 2025 | autor: admin.
Pokud hledáte tip na hutný den plný zážitků pro sebe nebo i celou rodinu, můžete na Křivoklátské vrchovině mezi Rakovníkem a Novým Strašecím spojit několik cílů dohromady.
Článek je třetí částí z trilogie o třech výletech v jednom. Zde jsou obě předchozí části:
Trasa
Z muzea veteránů jste u studánky za půl hodiny.
Cesta vede i tunelem pod tratí, a pokud zrovna pojede vlak, dunění stojí za to si vyslechnout.
Obrázek: Tunel pod tratí u Merklovky. | Foto: admin.
Objev pramene
Podle známých informací jej v roce 1808 našel lesní adjunkt Jiljí Merkl, který v bukových lesích pracoval pro knížete Fürstenberga. Vydatný pramen byl na pohled odlišný od ostatních svým „krvavým“ (železitým) zabarvením. Je s podivem, že průkopnické posouzení vody provedl rakovnický lékárník Karel Hackenberger až v roce 1852. Potvrdil přítomnost železa a amoniaku (štiplavý zápach), ale bez konkrétních čísel (nebo jsem je nikde nedohledal). To ale ukazovalo na možné léčebné účinky a byla založena lázeňská komise. Je i možné, že v té době již existoval podnikatelský zájem na zřízení lázní a bylo potřeba nějaké kvalitativní posouzení pro marketingové účely.
Okresní hejtmanství v Rakovníku pak dalo panu knížeti impuls, aby okolí pramene nechal upravit do podoby jednoduchých lázní. Vznikl zde lázeňský pavilon s kapličkou a se dvěma dřevěnými vanami i rybníček. Za léčivou koupel (na revma a kožní choroby) se platilo 20 krejcarů, ze kterých byl financován fond pro chudé v Lužné. Odtud pochází i označení „lesní lázně chudých“.
I když byl pramen označen litinovou cedulkou jako Aegidi Quelle (Jiljího pramen), aby připomínal objevitele a byl současně zasvěcen svatému Jiljí, patronovi myslivců, lesů, malomocných a lesní zvěře, neujal se. Mezi lidmi byl znám jako Mekrovka nebo Merklovka.
V roce 1859 byla (Dr. Richard André) provedena druhá analýza vody, pro turistický rozvoj lázní zásadní. I když také neprokázala nějaké zázračně léčivé vlastnosti (mezi lidmi prostými se ovšem šířily zvěsti o léčivých účincích, železité sedimenty totiž připomínaly zkrvavený písek a místo bylo považováno za mystické):
-
Fe (železo): 3,48 mg/l
-
Ca (vápník): 81,76 mg/l
-
NH₃ (amoniak): 0,8 mg/l
-
Mg (hořčík): 25,37 mg/l
-
NO₃⁻/NO₂⁻ (dusíkaté sloučeniny): stopová množství
Voda však byla bakteriologicky bezvadná a dohromady s koupelemi, prostředím a zdravou vůní lesa působila příznivě na zdraví návštěvníků.
Zlaté období
V devatenáctém století šlo o hojně navštěvované místo nejen lidmi z okolí, ale i z Rakovníka či z Prahy (bylo zde možné i přespat). Kromě léčebných důvodů byly lákadlem krásné lesy, rybníček se vzácnými zlatými karasy (kapry), čistý lesní vzduch, klid a v myslivně bylo možné se i občerstvit domácím chlebem, mlékem, ale také pivem.
Obrázek: Malý rybník či jezírko v bývalém prostoru lázní. | Foto: admin.
Pro dělníky z nedaleké stavby železniční Buštěhradské dráhy zde vyrostla i dřevěná kantýna. Ta se pod vedením Františka Skrejšovského stala později centrem vlasteneckých debat.
Vlastenci
Na debaty českých vlastenců, kteří kritizovali monarchii, kníže nepohlížel zrovna přívětivě. Ale zda stál za úmyslně založeným požárem kantýny v roce 1877, není nic známo. Po požáru už ale obnovena nebyla.
Mezi vlastenci byl i Miroslav Tyrš, spoluzakladatel Sokola. Ten v lázních požádal o ruku svoji pozdější manželku, o 22 let mladší, teprve patnáctiletou, Renatu Marii Adelinu Fügnerovou. Vzali se po dosažení její plnoletosti.
Započatý úpadek
První světová válka se na provozu lázní podepsala a koupele nahradilo už jen občerstvení v myslivně. Přesto bylo místo turisty nadále hojně navštěvováno. Bylo udržované a působilo více jako park než les.
Zkáza
Po druhé světové válce a únoru 1948 se v místě konala poslední kulturní akce (koncert hornické kapely) v roce 1949. Komunistický režim o místo dál nepečoval, a tak nevratně chátralo. V roce 1963 byly strženy všechny budovy (ruina stodoly až v 80. letech). Zůstala jen kaplička, ale její zkázu brzy zpečetil pád buku. V 50. letech zmizeli i zlaté rybky v rybníku.
Oživení
Až v roce 2000 provedly Lesy ČR rekonstrukci kapličky (na původním místě) a rybníček s červenými rybkami obnovily.
Obrázek: Bývalé lesní lázně Merklovka dnes. | Foto: admin.
Současnost
Při velké fantazii nebo spíše znalosti místa možná postřehnete obrysy lázní. Ve stráni pak zůstal jen původní sklípek s téměř zasypaným přístupem. Z něho vede komín (větrání), který končí v úrovni okolního terénu. Není ale nijak bezpečně zajištěn. Půjdete-li k němu s malými dětmi, raději je hlídejte, dokud nenajdete díru do země. Je dost široká, aby do ní malý človíček spadl, a dospělý si zlomil nohu.
Obrázky: Přes díru do sklípku jsou položené klacky, ale mohou časem uschnout, zeslábnout a být pod listím. Díra pak nebude ani vidět. Je přímo nad sklípkem. | Foto: admin.
Léčivost studánky
Od samého počátku nebyla příliš významná. To ale víme bezpečně až dnes. Opakovaně byl při rozborech vody potvrzen vysoký obsah železa, jehož léčivost při vnitřním užívání byla na začátku minulého století již zpochybňována (Dr. Kastner). Naopak koupele na revma byly nadále doporučovány.
Pití studánky s uvedeným obsahem železa lze považovat za nevhodné, pokud má jít o primární zdroj tohoto prvku pro tělo. Dnes existují účinnější a šetrnější přípravky. Železo z vody se i velmi málo vstřebává. Při vyšší konzumaci ale může způsobit průjem, zácpu, černou stolici a snížit účinnost některých antibiotik.
I zde proto platí, všeho s mírou. Každopádně napití při výletu nebo i láhev s vodou ze studánky přinesená domů pohromu nezpůsobí.
Neklidná kamera
-
necelé čtyři minuty dlouhé video je z okolí studánky i s historií pramene:
Tři výlety v jednom - léčivá studánka (3. část)
Jak dál - viz mapa
Můžete se vrátit cestou, kterou jste přišli. Ale pokud budete chtít pokračovat dál, zde je několik možností. Od studánky jděte k prvnímu bodu, kterým je rozcestí Kluk a dál pokračujte různě.
Bod č. 5 vede přímo do železniční stanice Řevničov. Cesta je dlouhá 3,8 km a trvá asi hodinu. Jen pozor, ne všechny vlaky zde staví.
Body č. 4 a 5 vedou přes rozcestí Pod Malým Louštínem opět do Řevničova. Cesta je dlouhá 4,8 km a trvá asi hodinu a půl.
Další trasy vedou kolem malé vodní nádrže Punčoška (druhý bod):
Body č. 6 a 8 vás pak dovedou k jeskyni Čejkovka a na nádraží Lužná. Cesta je dlouhá 4,9 km a trvá asi hodinu a půl. U nádrže je posezení, zajímavé stromy, k jeskyni (sklípku?) zjevně občas používané, musíte na pár metrů opustit cestu. Většinou lidem chvíli trvá, než ji najdou. Směrem k nádraží je po pár metrech od jeskyně pěkné dětské hřiště a posezení.
Body č. 3, 6 a 8 vedou od Punčošky kousek zpět a dál pokračujte na vrch Louštín. Je zde regionálně významný vysílač, dál pak posezení a vyhlídka. Bohužel je obrostlá keři a stromy, takže v době vegetace mnoho neuvidíte. Cestou k nádraží v Lužné se zastavte k hledání jeskyně. Trasa je dlouhá 8,6 km a trvá necelé tři hodiny.
Body č. 3, 4 a 5 vedou podobně jako předchozí trasa, jen z Louštína půjdete „hřebenovkou“ do Řevničova. Délka trasy je 8,3 km a trvá dvě a půl hodiny.
Z Louštína je i kousek na autobus do Krušovic (bod č. 7).
Tři popsané výlety (cíle) v jednom se dají zvládnout během jednoho dne, nejvíce ujdete 12,5 km.
Trasy jsem si prošel, poptal se místních a zajímavé informace najdete přímo u studánky. Kromě těch oficiálních na čelní straně tabule od Lesů ČR, jsou z druhé strany připínáčky připojeny další informace z různých článků. Některé jsem jen trochu korigoval nebo doplnil. Na internetu se nejvíce dočtete asi zde: Merkovka
Předpověď počasí pro oblast výletu
Cílová studánka je přesně uprostřed mapy.
Terénní náročnost:
Cesta k Merklovce je celkem snadná a vhodná pro všechny. Jiné je to dál.
Čekají vás znatelná klesání a stoupání. Zvládnou je v dobrém počasí všichni, ale může to chvíli trvat. Cesta lesem je místy prorostlá kořeny a projíždět tudy na kole není příliš pohodlné. Nejde o cyklostezky.
K vrchu Louštín vede asfaltová cesta; stoupání je ostřejší, ale krátké.
Při návratu myslete na to, že klesání k nádraží v Lužné (z bodu 3 do bodu 6 po žluté trase) je místy prudké (podobné je to i do Krušovic) a na kole pro malé děti zcela nevhodné. Jde o to, že terén je plný kořenů a musíte téměř po celé trase brzdit. Na relativně krátké trase klesnete o téměř 150 metrů.