Dnes se nachází stranou hlavních turistických tras a vyhledávají ji spíše znalci, kteří ocení klid, nulovou přítomnost vezoucích se „cyklistů“ na elektrokolech, tajemnou a nevšední atmosféru i vedení divokou přírodou kolem chráněných rašelinišť, smrčin a horských luk v přírodní rezervaci Černá jezírka.

V blízkosti samotných jezírek se krajina pak mění ve velmi ceněný a unikátní komplex mokřadů, tůní a jezírek s typicky horskou vegetací.

Cesta vede i částečně přes přírodní rezervaci a po dalších pár stovkách metrů se již v okolním terénu ztrácí. Tento proces samovolného zanikání cest směřuje k tomu, že časem se celá oblast stane neprůchozí přírodní rezervací.

Bod č. 1 začíná na parkovišti Smědava. Odtud pokračujte už po svých nohou Jizerskou silnicí s velmi nízkým provozem k odbočce na Pruskou cestu v bodě č. 2. Po pár metrech poznáte, že jste na cestě, která se od těch v hlavním tahu liší. Má mokrou půdu, husté smrkové porosty, borovice kleč, šedé pahýly stromů atd. V bodě číslo 3 odbočte doleva na historicky starou a přímou cestu kolem přírodní rezervace, ještě před splynutím Pruské cesty s lesem.

Asi v polovině budete překračovat Krásný potok. Bývá relativně rozvodněný, kolem toku má terén silně podmáčený. Tak myslete na vhodnou obuv a při přechodu našlapujte opatrně na pokud možno vyvýšené pevné trsy rostlin.

V oblasti vrchovišť je několik druhů mechů, které extrémně absorbují vodu a nemají kořeny. Odspodu neustále odumírají a shora dorůstají (princip vzniku rašelinišť). Najdete zde například celkem nepřehlédnutelný suchopýr pochvatý, blatnici bahenní, více druhů ostřic včetně vzácné ostřice mokřadní a také masožravé rostliny jako je například rosnatka okrouhlolistá.

Ne náhodou sousedí s přírodní rezervací Tetřeví louka. Tetřívek obecný je blízký příbuzný tetřevů a bažantů a je znám nápadným namlouváním resp. tokáním. Dále zde uvidíte čečetku zimní, lindušku luční, křivku obecnou atd.

Společnost mi asi 10 minut dělal konipas bílý. To bylo hodně překvapivé.

V zimě jsem zde viděl ve sněhu i osamocené vlčí stopy.

Nejde jen o ochranu jizerskohorské přírody, jejíž počátek sahá až do doby ledové. Rašeliniště (taky slatě nebo blata) totiž představují i skryté nebezpečí. Místy jsou hluboká přes čtyři metry (což ukazuje na vysoké stáří a stabilitu ekosystému) a nemusíte se z nich vyprostit (v podstatě jde o ekosystém bažin). Bezpečně se lze proto pohybovat pouze po vyvýšených pahorcích či trsech ostřic apod. Vyhýbejte se podmáčeným a neznámým místům, a choďte jen po v mapách zaznamenaných či vyzkoušených stezkách. Nakonec v přírodní rezervaci by se mimo cesty chodit ani nemělo.

Video

Černá jezírka představují nenahraditelný přírodní poklad křehkého ekosystému, který přežil v Jizerkách tisíce a tisíce let. Člověk by jej měl jen pozorovat z povzdálí (s výjimkou povalových chodníků) a nezanechávat za sebou při davovém průchodu žádné (škodlivé) stopy. Proto trasa nevede přímo k jezírkům, ale krásnou přírodou jen kolem nich. Je více vhodná pro jednotlivce, dvojice, trojice, ne pro zájezdy výletníků. Jen tak bude dál pokračovat tisíciletý životní příběh jedinečných jezírek.